Tato metoda má ale svá úskalí:
- závisí na okolní teplotě a na správné koncentraci roztoku. Je-li teplota vyšší nebo roztok málo koncentrovaný, krystaly místo růstu se začaly rozpouštět.
- Pokud jsem roztok namíchal do vody poněkud zahřáté, po ochladnutí na pokojovou teplotu se roztok stal spíše "přesyceným" a místo růstu několika málo velkých krystalů se na dně pouze začaly tvořit malé krystalky, vypadalo to spíše jako písek na dně.
Těchto pokusů jsem provedl několik, výsledkem byly ve většině případů oba výše popsané mezní stavy. Je potřeba mít pod kontrolou jak teplotu tak i přesný poměr destilované vody a soli. To se mi v domácích podmínkách zatím nepodařilo. Pouze v jednom pokusu mi do druhého dne vyrostlo několik krystalů ve tvaru kvádru o délce asi 2.5cm, šířce 1.5cm a výšce 5mm. Vypadaly jako bonbóny. Tady jsem své bádání přerušil, nenašel jsem způsob, jak je rozřezat na tenké plátky a v jaké rovině řez provést. Krystaly mi přišly i jako ve své vnitřní struktuře málo homogenní a při pokusu o řez nebo broušení se nepravidelně odlamovaly. Chtěl jsem si takto vyrobit krystal do přenosky k tefifonu, ale zatím jsem to uložil k ledu. Třeba bude někdo v tomto bádání úspěšnější, vodítkem pro další práci mohou býti výše popsané poznatky.
Závěrem nám mohou být vodítkem některé citáty, týkající se přímo amatérské chemie:
"Lít vodu do kyseliny je blbost" - strýc František, zesnulý to manžel tety Kateřiny ze Saturnina
"Vyfukováním tabákového dýmu do umyvadla s vodou zlato skutečně nevzniká" - Jára Cimrman