Tak i já jsem barbar. Natírám skříňky štětcem, představte si to! Nástřik jsem také vyzkoušel, ale vrátil jsem se ke štětci, jenom více ředím a tudíž nátěrů více, dá se s tím pohrát a nevypadá to hůře, než bedýnka vypulírovaná Diavou. Nikomu to nevnucuji a ani mě to nikdo nezakáže. Třeba mě za to i sežerte, leč já jsem spokojen. A o tom to je. Ještě k tomu "pelichání": není to právě tím hustším nátěrem? Navíc, je-li nátěr řídčí, jde vlas chytnout peánkem, odstranit a bez následků přetřít, neboť schne vše déle. A PRO ZASMÁNÍ: Z pozůstalosti po kolegovi jsem dostal i láhev se šelakem a sáček se šupinkama, origo celý a jeden rozdělaný. Když jsem si chtěl trochu přidělat nové ingradience k natírání, vzal jsem do ruky ten rozdělaný. Na něm bylo, na etiketě z fabriky, že je to šelak potravinářský, příchuť citrón!! Ten celý sáček to samé. A já tím šelakoval a šelakoval. A ani se to kysele, po tom citronu, netvářilo. Dodnes mám ty šupinky v depozitu. Ani jsem nevěděl, že něco takového se vyrábělo, možná i vyrábí. Google by odhalil, jistě. To pro Pinkertony, já na to nemám čas!**01
