chtěl bych Vás všechny poprosit o radu či názor, zda je možné do rychleji tvrdnoucího epoxidu zamíchat nějaké černé práškové barvivo, například saze, případně toner z laserovky, aniž by došlo k nějaké radikální změně chování epoxidu.
O co mi jde:
Při instalaci nových střívek do pouzder původních trubkových svitkových kondenzátorů a elektrolytů jsem to doposud dělal takto: po vydolování vší zalévací hmoty vývodů i svitku /většinou asfaltové směsi, příp. tmavá kompoundní měkčí hmota připomínající vosk, oboje ale při tavení to smrdí po asfaltu/, po instalaci, utěsnění nového střívka TC209 proti pohybu a doplnění zmenšeného vnitřního objemu na zhruba stejný objem svitku, jako byl ten původní /jinak by mi nevystačila hmota/ jsem původní hmotu opatrně a pomalu roztavil do konzistence velmi řídkého medu a konce trubky znovu pečlivě zalil.
Jak určitě víte, tak tohle znovuzalévání ale dost dobře nejde bez alespoň minimálního předehřevu trubky s novým střívkem, kterému zvýšená teplota zásadně nevadí. Jinak totiž bez předehřevu asfalt a jiné hmoty bleskově tuhnou a pokud nelejete na jeden vrz, dělá to moc nepěkné věci - po čase má dokonce tendenci se hmota vysunovat ven jako celistvý váleček, v trubce tedy příliš nedrží.
S předehříváním je ale obrovský problém u "asfalťáků" typu TC101-TC105 a podobných, neboť mají trubku z jakéhosi termoplastu či termosetu, co se teplem různě kroutí, smršťuje, praská a navíc u TC101-105 velmi ztmavne původní světlý, žlutobílý potisk až do kávově hnědé, špatně čitelné barvy.
S předehříváním je problém i u svitků ve skleněných trubkách. Z asi dvaceti mi jich cca šest prasklo napříč i při rovnoměrném prohřívání posunem a otáčením, aby asfalt pěkně zatekl i mezi vycentrované, černým fixem začerněné nové střívko a skleněnou trubku.
Jedině bezproblémové předehřívání před zaléváním snášejí pouze svitky, katodové i filtrační elektrolyty v pertinaxové trubce či trubce z impregnované kartonové trubky. Ty jediné se nechají předehřát klidně až na cca 80°C a roztavený asfalt do nich nádherně zateče a drží.
Každá nová zálivka konců asfaltem vypadá podivně - nepřirozeně se leskne a téměř každému znalci se rozsvítí varovná kontrolka, u které je napsáno: "s tímhle kondem někdo něco dělal, ten asfalt je moc lesklej" - počítal jsem i s tímto a nové zálivky jsem kašíroval tak, že ještě před ztuhnutím jsem konce kondenzátoru se zálivkami "opšoukl" prachem, získaným buď při vysávání aparátu, nebo prostým "pokojovým" prachem, získaným při vysátí horní plochy skříně a následném prohození vstupu s výstupem vysavače. Výsledek je naprosto dokonalý, asfaltová zálivka má matný povrch a je částečně špinavá tak, jak se na zálivku kondenzátorů v přístroji běžně lepí "provozní" prach :-)
Tak nějak mne to zalévání snad vhodnějším epoxidem napadlo při pohledu na papírové svitky TC191-TC195 a "teryleny" TC276-TC280. Ty mají vývody zalévány rovněž barveným či čirým epoxidem a koneckonců i samy "žluťáky" TC205-TC209 či TC215-TC219 mají konce zalévány podobnou pryskyřicí barvy, jaká se zrovna naskytla - světlešedou, tmavěšedou i žlutou, když na to přišlo...
Mám tu zrovna nachystáno pár vhodných adeptů: katodové elektrolyty TC500 25uF/12-15V, TC501 50uF/30-35V, dva filtráky TC512 8uF/350-385V, TC513 16uF/450-500V a jeden bezpečnostní TC106 5k/1600V - vše v impozantních černých, zřejmě duroplastových či termosetových trubkách. Mají skvěle zachovalý potisk a jsou tak velké, že se už vyplatí namíchat větší množství pomaleji tuhnoucího epoxidu, abych to stihl vše pozalévat, než mi epoxyd začne tuhnout. Zkusím epoxid dle návodu namíchat spíše na měkčí výsledek, neboť se při reakci tolik lokálně nezahřívá a je menší nebezpečí, že trubku poškodí. Ostatně zmíněné modernější svitky, zalévané většinou zeleným epoxidem nevykazují žádné deformace, způsobené tuhnutím epoxidu a nebýt zvlněných okrajů hliníkové trubičky, do které jsou "teryleny" zalévány, bylo by to vzhledově dokonalé.
Proto jsem se Vás rozhodl poprosit o Vaše zkušenosti z barvením epoxidu, pokud nějaké máte.
Moje blbnutí dle hesla "k čemu je mi KZ50 se zcela původním materiálem, když nemohu ani sám pro své potěšení vyzkoušet, jak umí tahle napohled ohavná plechová klícka burácet do reproduktorů různých typů a wattáží, různě rozvěšených po ještě volných stěnách místnosti:-), buzena všude rozvedenou nízkoimpedanční symetrickou modulační linkou ze Stradivari CCIR.
Upřeďnostňuju dřívější přístup Franty - aparát má umět zahrát, nejenom ležet na polici a chytat prach. Ostatně - jak je vidět na fotkách, ani Franta se s tím moc nesral - na kritická místa vpájel natvrdo nekamuflované žluťáky a hotovo...Já si dávám aspoň tu práci, že co nejdůkladněji kamufluju, takže ani po kolegou požadovaném otevření se nemusím stydět a schytávat poznámky o čuňatech :-)
Mé bláznovství v tomto oboru jde až tak daleko, že se už teď, po kouskách v nástrojárně Zbrojovky UB vyrábí první vzorek formy, kdy při vychytání jejích much půjde za její pomoci vyrábět k nerozeznání věrné repliky hovňáků zatím TC180-TC185 a pokud to půjde, tak ve stejných formách i řadu TC171-175 a snad i karamelky TC151-155 a TC161-166. Hmotu se již povedlo namíchat a po zkušebním "uplácání" přibližného válečku jen do pevnější bužírky z toho vyšel matně středně hnědý, válcový kondenzátor na 0,5m nerozeznatelný od TC185 M1/1000V. Díky lití do bužírky a zalití bez tvarované formy má váleček kolmé boky, po dohotovení formičky a vyřešení vyčerpání vzduchu bude mít výsledek tvar i barvu naprosto přesné.
Potisk je už zčásti vyřešen také - známostí s výrobkyní vložek do razítek Trodat, je ochotna nám objednat držák,ve kterém bude možno měnit gumové vložky s různými popisy, nejspíše těch nejpoužívanějších hodnot. Karamelky, osazované v přístrojích ze začátku 60.let přijdou na řadu později. Pokud to půjde dobře, tak Vám jako prvním nabídnu vzorky k posouzení. Uvnitř budou dle použití buď TC205-209, nebo teryleny na 400, 1000 a 1.600V, jichž mám značné zásoby /několik tisíc kusů od téměř každé hodnoty/.
Kromě již dávno profláklých papíráků TC101-TC106 je kvanta přístrojů /Tesla jde do módy/ osazena právě řadami TC180-185, TC171-175 a ty starší /včetně AZK201,401/ i kvantem karamelek, které jsou do jednoho všecky v řiti.
No, už jsem toho nakecal a prozradil dost.
Teď bych tedy rád oslovil zdejší osazenstvo s otázkou, co přesně a v jakém množství je možno do epoxidové pryskyřice vmíchat. V případě pokusů s hovňáky máme vyzkoušeno, že bez jakéhokoli porušení struktury či pevnosti je možné do pryskyřice zamíchat až 60, možná 70% váhového množství práškové malířské barvy /mix tmavě hnědé se žlutou a okrem/.
Předem moc díky za informace i za názory, zda by se vyplatilo repliky hovňáků a karamelek vyrábět.
Díky moc všem.
Petr